Jaká byla vaše druhá sezona v Salcburku?
Byla rozhodně komplikovanější než ta první. Měli jsme takovou tu klasickou mistrovskou kocovinu, která bývá všude. Na začátku se nám nedařilo ani zdaleka tak, jako tomu bylo v první sezoně, ve které jsem tam byl. Ani v Lize mistrů jsme nepředvedli nic velkého, protože jsme ze šesti zápasů vyhráli jediný. Měli jsme podstatně větší ambice a byl to propadák. Asi jsme si ještě pořád mysleli, že jsme mistři, a rozjezd jsme měli pomalejší. V lize jsme se postupně dostali na první místo, ale nebyli jsme tak suverénní jako v sezoně předtím, kdy jsme vyhráli o nějakých deset bodů. Teď jsme bojovali o první místo do posledního kola.

V EBEL lize se po skončení základní části pokračuje nadstavbou. O co konkrétně se v této fázi soutěže hraje?
Prvních šest týmů v tabulce hraje dvoukolově o pořadí pro play off. Body se základní části se ale započítávají. Týmy na sedmém až desátém místě tabulky hrají o poslední dvě místa v play off. Netradiční je, že soupeře pro čtvrtfinále si nejlepší týmy vybírají. Kdo je v tabulce nejvýš po nadstavbě, má právo první volby.

Právo první volby měl právě váš klub. Kdo konkrétně rozhodoval o výběru soupeře?
Dostali jsme papírky a tam měl každý napsat dva týmy, které by si přál. Bylo to klasické hlasování. Ale nevím, jestli trenéři rozhodli přímo na základě součtu hlasů.

Podobný systém výběru soupeře může být hodně ošemetný. Souhlasíte?
Určitě. Napoprvé jsem nenapsal nic. Tento systém mi přijde divný. Soupeře nám má přisoudit hokejový los, který je stanoven výsledky v sezoně. Proto jsem nenapsal nic. Nakonec jsem dva týmy napsal a vyšel ten druhý v pořadí. Hráli jsme s Klagenfurtem.

Podobným stylem se vybírají soupeři i pro semifinále?
Ne. V semifinále už se soupeři určují klasicky podle pořadí v tabulce.

Byl Klagenfurt pro čtvrtfinále dobrou volbou?
Těžko říct, protože jsme ho vyřadili až v sedmi zápasech. Těžké pak bylo i semifinále s Villachem, se kterým jsme hráli na šest utkání. Finále se Znojmem bylo také na šest. Přitom loni jsme celým play off projeli úplně hladce a prohráli jsme jediný zápas. Letos nás potrápili všichni soupeři a nejvíce hned ten první, kterého jsme si přitom pro čtvrtfinále vybrali.

Ve finále jste se střetli se Znojmem. Bylo to pro vás osobně o to zajímavější, že jste narazili na český klub?
Už na začátku play off jsem si říkal, že bychom se mohli potkat ve finále se Znojmem. Celou sezonu hrálo výborně a dobré výkony podávalo i v play off. Pro mě osobně bylo hrozně zajímavé hrát finále v České republice proti českému klubu. Naopak to bylo výrazně méně zajímavé pro Rakušany a také Kanaďany a Američany, kteří v naše týmu hrají. Byl jsem jediný, kterého to extrémně lákalo. Na druhou stranu jsem měl před Znojmem velký respekt, protože nás v sezoně ze šesti zápasů čtyřikrát porazilo.

Finálová série byla hodně dramatická a Znojmo v ní vedlo 2:1.
Třetí zápas série nám vůbec nevyšel. Vedli jsme 2:0, ale úplně nesmyslně jsme si nechali vyrovnat. Hráli jsme hodně nedisciplinovaně a zápas jsme zbytečně ztratili.

Ve Znojmě dlouho diváci až tak moc na hokej nechodili. Najednou tam bylo na finále vyprodáno. Co jste říkal atmosféře finálové série?
Co si vybavuji, tak ve Znojmě chodilo hodně lidí, když se tam ještě hrála první liga a byl jsem tam tehdy s Pískem. Ale to už je osmnáct let zpátky. Ještě v prvních sezonách v extralize tam chodilo hodně lidí. Pak to trochu opadlo. Teď ve finále to ale bylo až neuvěřitelné. Hodinu a půl před zápasem se otevírala hala a domácí fanoušci do ní vběhli a zabírali si se šálami svá místa v sektorech na stání. To bylo úžasné. U nás v Salcburku to takhle nebylo.

V šestém finále ve Znojmě jste deset minut před koncem vsítil rozhodující branku.
Šestý zápas jsme ve Znojmě chtěli uhrát za každou cenu, protože v sedmém utkání je to pak vždycky padesát na padesát. Tam se může stát cokoliv. V přesilovce jsem vystřelil od modré. Hlavně jsem chtěl trefit branku a netrefit prvního soupeře před sebou. Klasika. Dva bránící hráči se překřížili před gólmanem, takže toho moc neviděl. Nebylo to tak, že by to byl nějaký secvičený signál. Jenom to vyšlo tak, jak mělo. Střela sedla. Po gólu jsem se zařekl, že už se nepodívám na časomíru. Hlavně jsem si přál, abychom vyhráli a už byl konec sezony, která byla extrémně dlouhá a náročná. Odehráli jsme v ní více než sedmdesát zápasů.

Oslavy titulu pro vás osobně začaly hodně kuriózně, když vám spadl mistrovský pohár a rázem byl na dva kusy. Jak se to stalo?
Převzal jsem pohár od kapitána, objel s ním kolečko a jak jsem ho dával dolů, tak z něj spadlo horní miska. Byla tam přidělána osmičkou šroubem, jak jsem se později dozvěděl. Byl povolený a během chvilky jsem z poháru udělal dva kusy. Byl to asi rekord, protože takhle rychle se nám pohár rozbít ještě nepodařilo. Loni jsme ho rozbili také, ale až v šatně po zápase. Oprava stála asi dva a půl tisíce euro. Trofej to většinou odnese, ale tahle to ode mě schytala skutečně hodně brzy.

Dali jste pak pohár dohromady?
Povedlo se nám to ještě v šatně. Slepili jsme ho izolačkou. Přivezli tam pak ještě jeden pohár, ale všichni chtěli ten slepený.

Pohár bývá připravený ještě jeden záložní?
To nevím. Ale už i loni v Salcburku jsme měli na oslavě druhý. Ale kde se najednou vzal, to fakt nevím.

Oslavy titulu v Rakousku jsou podobně bouřlivé jako u nás?
To je podobné jako s fanoušky. Ve Znojmě žilo hokejem celé město. Finále se hodně se zmedializovalo a titul mu přála celá republika. V Salcburku ale máme fandy trochu jiné. Jsou více distingovaní. Třeba neexistuje, že by něco házeli na led. Také umí fandit, ale je to komornější. Kdyby vyhrálo titul Znojmo, tak věřím, že tam bude týden slavit celé město. My jsme také slavili na náměstí. Bylo to pěkné a přišlo hodně lidí. Potom jsme jeli na večeři do pivovaru, kam za námi také mohli přijít fanoušci. Ale není to tak, že by byl celý Salcburk na nohou.

Máte doma medaile z mistrovství světa, titul juniorského šampiona. Kam řadíte ve své kariéře dva tituly z EBEL ligy?
Podobný žebříček dělám nerad. Každý úspěch měl své. Letos jsem dal rozhodující gól a navíc to bylo v Čechách. To bylo hezké. A pro ostatní kluky zajímavé tím, že Čech srazil ve finále český tým. To je pro mě nezapomenutelné. Loni jsme zase měli extrémně silný tým a vyhrávali jsme i v Lize mistrů. Strašně rád ale vzpomínám i na gól Švýcarům na mistrovství světa ve Švédsku. Už jenom účast na mistrovství světa pro mě byla obrovským zážitkem. A titul z dvacítek, to jsou také nádherné vzpomínky.

Dá se porovnat úroveň EBEL ligy s jinými evropskými soutěžemi?
Jednotlivé soutěže nechci porovnávat. Ale Salcburk, Znojmo nebo třeba Klagenfurt jsou silné kluby, které by se jinde v Evropě určitě neztratily.

Budete v Salcburku pokračovat i v příští sezoně?
Ano. Mám smlouvu i na příští sezonu. Jsem v Salcburku absolutně spokojený. Je to krásné město a postaráno je o nás velmi dobře. Na nic si nemohu stěžovat.