V sezoně 1996 – 97 nastřílel za Karlovy Vary v základní části soutěže 16 gólů a tento výkon dosud nikdo nepřekonal. Jeho rekord je ale v ohrožení. Jihlavský Jiří Říha už se totiž dostal na metu patnácti branek.

Věděl jste vůbec o tom, že držíte střelecký rekord mezi obránci?
Nevěděl. Něco takového mě ani nenapadlo. Vždyť už je to dvacet let. Dozvěděl jsem se to z internetu, kde jsem si pročítal stránky naší soutěže. Zajímám se o to a najednou jsem se tam našel, že držím rekord.

Vzpomenete si ještě na tu vaši produktivní sezonu v Karlových Varech?
Tehdy jsme hráli dobře, dostali jsme se až do baráže proti Opavě. Postup do extraligy jsme si ale nezajistili. Další rok jsme ji přesto hráli díky tomu, že klub získal extraligovou licenci z Olomouce.

Jak jste se vlastně dostal z Budějovic do Karlových Varů?
Z Budějovic jsem byl zapůjčen na hostování do Slavie, která tehdy postoupila do nejvyšší soutěže. Jenže extraliga se uzavřela a Slavia si řekla, že mě jako mladého nebude obehrávat, když stejně za rok odejdu. Takže jsem byl kolem Vánoc uvolněn s tím, že mě vlastně nepotřebují. Bylo to pro mě docela složité období, protože jsem nevěděl, co bude dál.

V tom momentu se ozvaly Karlovy Vary?
Ano. Netrvalo to ani dva dny a ozval se Marek Sýkora, který tehdy dělal pro Vary pozorovatele. Až jsem se sám divil, jaký trenér mi volal. Přesvědčoval mi, jestli bych nechtěl do Varů jít. Moc se mi to nezdálo, protože se tam tehdy hrála dokonce ještě druhá liga. Z extraligy do třetí nejvyšší soutěže se mi moc nechtělo. Nadšený jsem z toho nebyl, ale Marek Sýkora mě několikrát zavolal a vlastně mě přemluvil. Že se tam začíná budovat mužstvo, které by mělo být konkurenceschopné a mělo by okamžitě postoupit do první ligy. Chtěli jít postupně i dál s tím, že peníze na to budou. Tak jsem kývl.

Na svou štaci v Karlových Varech vzpomínáte rád?
Určitě. Bylo to tam parádní. Přitom začátky byly složité. Přece jen to byla druhá liga. Hokej byl trošku chaotičtější a zázemí nebylo nic moc. Lidi kolem hokeje tam ale pracovali na sto procent. Nechali si i poradit a nakonec z toho udělali dobrý tým, který později hrál důstojnou roli i v extralize. Já jsem si ji tam zahrál dvě sezony.

Je to klub, kde jste strávil největší část své kariéry?
Určitě. Byl jsem tam necelých sedm sezon.

Co ten rekord, potěšil vás, když jste ho našel?
Potěšilo to, samozřejmě. Začal jsem to sledovat a od té doby dává Říha gól za gólem (úsměv). Rekordy jsou ale od toho, aby se překonávaly. Těší mě, že dvacet let nedal nikdo z obránců víc než já tehdy šestnáct gólů. Že bych to však nějak prožíval, to zase ne.

Ale Jiřímu Říhovi asi góly přát nemůžete, aby vás předběhl. Je to tak?
Určitě mu góly nepřeji. Nechci, aby mě překonal (smích). Myslím si ale, že to dokáže. Chybí mu jediný gól, aby mě vyrovnal. Viděl jsem ho teď při zápase v Jihlavě a Dukla hraje všechny přesilovky přes něj. Má dobrou střelu z voleje a často trefuje bránu. Asi to udělá, ale nepřeji mu to.

V sobotu jste se potkali při utkání v Jihlavě. Mluvili jste spolu o rekordu?
Nemluvili jsme spolu. Myslím, že on možná ani neví, že jsem to já.

Váš tým čeká zápas s Třebíčí. Troufnete si tipnout výsledek?
Tipuji rád. Bude to těžký zápas, máme nějakou marodku, ale na to se nemůžeme vymlouvat (mimo hru je hned šest útočníků základní sestavy: Rob, Čermák, Walker, Pajič, Chovan a nově i Šulek – pozn. red.). S tím mají problémy i jiné týmy. Kádr máme dostatečně široký. Nebude to lehké, ale věřím, že vyhrajeme 3:1.