Vzorem pro hasiče je nejstarší člen sboru Jan Křemen

Už to není to, co to bývalo. Nejstarší generace hasičů už je nějaký ten pátek v důchodovém věku, hasičů střední generace je v Borotíně málo a navíc jsou dost pracovně vytížení. Podnikají a na hasičské aktivity nemají čas, tak se vesla kompletně chopili ti „mladší“.

„Naše generace je ve věku zhruba třiceti let. Mezi některými členy nového a starého výboru je propast kolem čtyřiceti let. V loňském roce se konaly volby do výboru a došlo k radikální obměně,“ říká nově zvolený starosta hasičů Karel Tůma, který se chopil vesla po svém předchůdci, strýcovi Františku Tůmovi. Ten tomu dal, stejně jako pokladník pan Novotný, kus života a desítky let dobrovolné práce.

Hasičský sbor v Borotíně už má za sebou kulaté, 120. výročí založení. Pro ochranu majetku a životů svých bližních ho v roce 1889 založilo několik místních nadšenců. V době, kdy oheň dokázal zlikvidovat tenkrát ještě dřevěné budovy přikryté došky během okamžiku, vznikl jeden z prvních spolků v obci, který měl 30 zakládajících členů.

K prvnímu hasičskému vybavení patřila již rok po založení stará hasičská stříkačka, s níž se nyní pyšní sbírka hasičského muzea v Bechyni.
V počátcích sboru byla jeho činnost bohatá. Členové byli kromě hašení požárů nositeli kulturního a společenského života. Jejich činnost byla omezena v době válek, kdy členové sboru narukovali. Stejně tomu bylo i v období mezi válkami, kdy doba činnosti spolků nepřála.
Po válce se hasiči pustili do práce s vervou. Mohli pořádat i schůze, které v období druhé světové války byly zakázány. Kromě v té době ještě četných hasičských zásahů se věnovali pořádání kulturních akci.

Tradice hasičského plesu, který se koná převážně poslední víkend v lednu zůstala zachována dodnes. Podle starosty je to jedna z mála možností, kdy se do hasičské pokladny dostanou finance.
„Největším zdrojem je prodej tomboly. Díky získaným prostředkům jsme si mohli nakoupit nové hadice a savice,“ uvedl Tůma a dodal, že dalším zdrojem je pro hasiče prodej železného šrotu.

K třiceti mužským protějškům se tento rok přidaly i borotínské ženy a mají za sebou už dvě soutěže. „Zatím je jich jen sedm a potřebovaly by alespoň jednu náhradnici, aby se mohly střídat. Je to pro ně zatím taková zkouška. Ale baví je to, učí se a mají chuť na sobě pracovat,“ pochválil borotínské hasičky Tůma.

Mladší mužská generace dává přednost fotbalovému týmu. Je to pochopitelné, protože se jedná o zajímavější činnost. Fotbalové zápasy se konají o víkendu, a tím pádem se kryjí s hasičskou přípravou i okrskovými soutěžemi.
Borotínské jméno na dvou až třech okrskových soutěžích ročně tak hájí hlavně muži. Na bednu vítězů to sice není, ale nezůstávají ani vzadu. „I když máme na základě dohody se Sokolem a obcí k dispozici tréninkovou plochu u hřiště, problém je v tom, že není čas. Pracujeme mimo Borotín a domů se vracíme až večer. Dříve, kdy většina z mužů pracovala v místním zemědělském družstvu a nebyla zatížena cestováním za prací, měla o poznání více času,“ zmiňuje častý problém i jiných sborů velitel. Byť zápolí s časem, pomáhají. V povodňovém roce 2002 byli zástupci borotínských hasičů na požádání pomáhat v Praze. Po řádění orkánu Kyrill měli práce dost v okolí.

„Likvidovali jsme na silnicích popadané stromy a větve,“ zmiňuje jeden z posledních zásahů sboru Tůma. Letos se jim podařilo “zabodovat“ při požáru chaty u rybníka. Vysloužili si za to potěšující pochvalu z úst profesionálních hasičů.

V případech, kdy je třeba se dopravit na místo s technikou, jim slouží vybavená hasičská avie. O vybavení se v rámci možností stará šikovný strojník a místostarosta sboru Pavel Fara. Složitější opravy, které platí obec, nechá na odbornících.
Nejstarším členem je Jan Křemen. Přesto, že se narodil už v roce 1921 a k hasičům přišel v roce 1950, nevynechá žádnou hasičskou schůzi a donedávna chodil i na brigády. Každoročně putuje do tomboly jím vlastnoručně pletený košík. Podle Tůmy by si z něj všichni o několik desítek let mladší hasiči, mohli brát příklad.

Pavlína Macelová