Dobrovolní hasiči ze Svin svádí boj s živly

„Být dobrovolným hasičem je hodně o kamarádství a o partě. Bez toho by to nešlo,“ říká velitel dobrovolných hasičů Josef Hájič.
Sbor ve Svinech má dvaačtyřicet členů. Nejstarší je pětaosmdesátiletý Josef Boubelík, nejmladším hasičům je kolem sedmnácti let. Starostou je František David.

Co se týče zásahů, bojují hasiči ze Svin více s vodou či větrem než s ohněm. Zasahovali při povodních v roce 2002 a s vodou se v obci potýkali i letos. Pomoc sboru byla nutná i při orkánu Emma, který se přehnal v roce 2008. „Když tu řádila Emma, odstraňovali jsme stromy napadané přes silnici,“ vysvětluje Hájič.

Kromě zásahů vyjíždějí hasiči i na soutěže. Změřit síly s dalšími družstvy dobrovolných hasičů vyrážejí většinou dvakrát do roka. Účastní se jednak okrskové soutěže, do soutěžního klání pravidelně vysílají dvě i tři družstva, a také veselského Memoriálu Josefa Žahoura.
Podle velitele se většinou umisťují třetí nebo čtvrtí. „Před lety jsme byli zvyklí na první místo, ale všechno se mění a na hasiče není tolik času,“ hodnotí Hájič. Umístění na letošním memoriálu si netroufá tipnout.

Vedle zásahů a soutěží se sbor podílí i na kulturním dění v obci. Hasiči každoročně pořádají ples a setkání heligonkářů. Pro spoluobčany připravili i pouť a posvícení, ale nedávno tyto akce přenechali fotbalovému klubu SK Sviny.
Další aktivity sboru se týkají příprav na soutěže a údržby hasičárny.
„Musíme si smotat hadice, usušit je po soutěži a tak dále. Opravíme si okapy na hasičárně, spravíme stříkačku,“ jmenuje některé méně populární činnosti velitel.

Právě technika je asi jejich největším trápením. Letitou PS 12 zvládnou opravit i sami, přesto by stříkačka potřebovala generálku. Peníze na ni ovšem již drahně let nejsou k mání.
„Prostřednictvím obce jsme několikrát žádali o dotace, bohužel, zatím neúspěšně. Nejlepší by bylo koupit stříkačku novou, ale na naše možnosti jsou to astronomické částky,“ přiznává Hájič.

Hasiči by upotřebili i plovoucí čerpadlo na čerpání vody ze zatopených sklepů. Doufají tedy, že se dotací nakonec dočkají. Do té doby se musí spoléhat na podporu obce.
Na spolupráci s ní si ale nestěžují, spíše naopak, nešetří slovy chvály. V rámci finančních možností vychází obec hasičům vstříc. Předloni si tak například mohli pořídit nové hadice.
Jak říká velitel, členství ve sboru je hlavně o partě a přátelství. Právě to přivedlo k hasičům i jeho samotného.
„Tenkrát jsme byli parta kluků, domluvili jsme se a v patnácti nebo šestnácti letech jsme začali za dorostence. Pak už to šlo nějak samo,“ vzpomíná na začátky Hájič.

Jako hasič občas zažije i komické situace. Jedna se odehrála před dvěma roky, kdy kraj poslal do obce pět sad oblečení včetně bot.
„Pět lidí, kteří byli v zásahové jednotce, se změřilo a podle toho přišly šaty,“ vypráví Josef Hájič. Kraj pak znovu přerozděloval a do Svin nečekaně doputovaly další dvě sady stejných rozměrů.

„Nezbylo tedy nic jiného, než hledat hasiče podle postavy,“ směje se velitel. Hledání připomínající příběh s Popelčiným střevíčkem bylo nakonec korunováno: z kraje dorazil jeden osamělý pár bot. A teď tady věří, že časem snad i ten najde svého hasiče.
„Jsem rád, že u nás sbor funguje,“ shrnul Josef Hájič. Do budoucna má dvě přání. Rád by, aby se jeho hasiči ze soutěží vozili lepší výsledky, a také by rád našel mezi členy sboru někoho, kdo by vedl hasičskou kroniku, a pokračoval tak v tradici udržované minulými generacemi.

Hana Míková