Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Z fotbalistů se do desítky sportovců po roce 2000 dostali Jaroslav Drobný, Tomáš Sivok, David Lafata, Martin Vozábal, Karel Poborský, Pavel Kučera, Zdeněk Ondrášek, Roman Lengyel a Jan Šimák. Jste v docela dobré společnosti, ne?

Že jsem se do desítky dostal, mě hrozně moc potěšilo a hlavně je to pro mě veliká čest. V první řadě však musím říct, že hraji fotbal, a to je kolektivní sport a já bez svých spoluhráčů bych neznamenal vůbec nic. Tohle ocenění tudíž patří i klukům z Dynama. Celému mužstvu.

V desítce sportovců se vždy sejdou zástupci z různých sportů, kteří se často znají jen z televize. Je tudíž příjemné se s nimi potkat a koncem roku si i popovídat?

Tyhle ankety, jimiž většinou sportovní rok končí, jsou výborná věc. Všichni, co se tady sešli, na sobě celý rok tvrdě makají. Každý sport je taky velká řehole, a když tu vidím kluky, co jezdí na kole nebo dělají triatlon, před nimi smekám. Dostat se do desítky je i pro ně určitá odměna. Rozhodně podobné ankety považuji za dobrý nápad.

Je pro vás umístění v elitní desítce jakýmsi završením úspěšného roku? Dá se říct, že letošní rok i vy zařadíte mezi své nejúspěšnější vů­bec?

Řekl bych, že ano. Poté, co jsme spadli z ligy, jsme si dali za jediný cíl okamžitý návrat, A byť to nebývá vždy snadné, nám se to povedlo. Navíc jaro ve druhé lize bylo fantastické, to jsme projeli jako nůž máslem. Dařilo se nám, ke konci to byla velká jízda, to už jsme jen vyhrávali. A ani v první lize jsme na podzim nehráli podřadnou roli, uhráli jsme osmnáct bodů a jen čtyři body máme na pátou příčku. Mým osobním přáním je skončit v první polovině tabulky, že to jaro ale bude hrozně moc těžké, to asi každý moc dobře ví.

Ale kdybyste se v uvozovkách „jen" zachránili, zlobit se asi nebudete, co?

Mám-li být upřímný, mě mrzí, když se vždycky mluví v první řadě o záchraně, takže když se pak skončí na čtrnáctém místě, bere se to jako úspěch. Já osobně bych chtěl v lize být do desátého místa. A kdyby to bylo možné, tak ještě i blíž k té první pětici. Byť si uvědomuji, že spíš je to mé velké přání než realita. Jak jsem už říkal, čeká nás moc těžké jaro. Věřím ale, že se dobře připravíme. Vidina úspěšné sezony tady rozhodně je, je to dobře rozjeté.

Zmínil jste se, že fotbal je kolektivní sport. V čemž jistě máte pravdu, nicméně fotbalový brankář přece jen má trošku odlišnou roli. Za ním už nikdo není. Necítil jste se v bráně být někdy sám jak kůl v plotě? Žádná samota fotbalového brankáře vás nepostihla?

Sám na hřišti se rozhodně necítím, na place i v kabině jsme všichni na jedné lodi. Už jsem to říkal, že své spoluhráče potřebuji. A musím je pochválit, všichni se snaží mi pomáhat, padají mi do střel a poctivě brání. Což začíná od útočníků až ke mně. Žádnou samotu v bráně necítím.

Byť jste dlouhé roky v Dynamu kryl někomu z brankářů záda, žádným nováčkem v lize nejste. Ostatně roli jedničky jste v lize už v jedné sezoně zastával, ne?

To máte pravdu a dobře si na tu sezonu pamatuji. Proti Teplicím jsem ostatně počet utkání v první lize zaokrouhlil na kulatých padesát. Každého z těch zápasů, co jsem odchytal, si strašně vážím. Za každou šanci v lize jsem byl moc rád. taky na tu sezonu si vzpomínám. Tenkrát odešel Míra Filipko do Řecka a já odchytal celý půlrok. Jak říkám, na každý z těch padesáti zápasů si kdykoli vzpomenu.

Nicméně nebyla vám někdy už role dvojky nepříjemná? Nikdy jste neměl zaječí úmysly?

Já uznával všechny gólmany, kteří v Dynamu za mě působili. Nejdřív tu byl Míra Filipko, potom Pavel Kučera, a to byli oba výborní brankáři a bylo těžké se přes ně do branky dostat. Učil jsem se ale od nich a té šance jsem se tady dočkal.

Teď vám kryje záda Tomáš Fryšták, jak spolu vycházíte?

Fryši je úplně v pohodě kluk a že by mi snad měl házet klacky pod nohy, to v žádném případě. Je to super parťák, a kdyby se to snad otočilo, ani já bych mu pod nohy žádné klacky neházel. Takový já nejsem. Byť teď mám pochopitelně radost, že pravidelně chytám.

Na vaší farmě v Roudném si velice pochvalovali na podzim výkony brankáře Kamila Hajduška. Jak vidíte jeho?

Hajdy s námi trénuje, dělá tady v Dynamu trojku. Je to kvalitní gólman, kterého si Dynamo vychovává. Maká poctivě a všechno to má před sebou.

Chválil jste své spoluhráče, že vám všichni pomáhali a že jste táhli za jeden provaz. Jenže po podzimu hned pět hráčů odešlo a mužstvo se vám téměř rozpadlo. Co s tím budete dělat?

Hostovačky skončily a byli to kvalitní hráči, nějak je budeme muset samozřejmě nahradit. Což však není otázka pro mě, ale na vedení, na management. To bude úkol pro ně, aby sem přivedli kvalitní hráče. Jak jsem říkal, sezonu máme dobře rozjetou, a tak by byla škoda si to pokazit. Myslím si ale, že šanci taky dostanou odchovanci. Výborně hraje třeba v záloze mladý Hálič (Jan Hála – poz. aut.), v útoku Zdena Linhart a máme tady i Fundise (Jiřího Fundu – pozn. aut.). To jsou hned tři hodně talentovaní hráči a ti taky už musí dostávat příležitost. Takže uvidíme, kdo přijde a jak se trenérům podaří mužstvo na jaro zase složit. Věřím, že se to dobře poskládá, že zkušenost se spojí s tím dravým mládím a že si o místo řeknou i hráči střední generace. Věřím, že si to sedne a že budeme na jaře dobrý tým.

Co byste sobě, blízkým i fanouškům přál k Vánocům a do nového roku?

Dárek pod stromek už jsem dostal a krásný. Dostat se do desítky nejlepších sportovců kraje je super dárek! Co se týče sportovní stránky, tak všem přeji hlavně hodně zdraví, aby se vyhýbala zranění. A pro nás v Dynamu i pro mě osobně, aby příští rok byl alespoň tak úspěšný jako ten letošní.