Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak jste svůj první gól za áčko po přechodu z dorostu viděl?
Zaregistroval jsem, že jde dlouhý balon dopředu, kam vždycky chodí Elvis (Mashike – pozn. aut.) do hlavičky, aby to prodlužoval, tak jsme tam sběhli s Pešou (Jakub Pešek – pozn.) spolu a Elvis mi to suprově ťuknul mezi stopery, tím jsem byl sám před brankářem a dal mu to doleva k tyči. Jsem rád, že mi to tam padlo.

Takže když jste střílel, jste si věřil, že by to mohl být gól?
Přesně tak, to už jsem si věřil, že to nemohu nedat.

Tím gólem jste zvýšil na konečných 2:0, a byť šlo jen o přípravu, výhra s prvoligovým soupeřem se cení, ne?
Je to pro nás veliká psychická vzpruha. Brno je stálý účastník první ligy, za to vítězství jsme tudíž rádi.

Navíc jste vyhráli zaslouženě a po dobrém výkonu. Po vysoké prohře v Plzni to jistě těší dvojnásob…
I v Plzni jsme první půli hráli dobře a byli vyrovnaným soupeřem. Takové zápasy s mužstvy, která jsou nejlepší v republice, nám hrozně moc dají. V Plzni do půle náš výkon měl velké měřítko, po půl už nás ale Plzeň přehrávala.

Ještě na jaře jste hrál ligu dorostu a před týdnem v Benešově jste šel proti Slavii. Jak jste se cítil, když jste nastupoval proti mistru ligy?
Byl jsem nervózní, ale říkal jsem si, když dám první lehkou přihrávku, že by to mohlo jít. Což se povedlo a pak už jsem to, s kým hrajeme, ani nijak nevnímal. Ale zpočátku jsem nervózní určitě byl, přece jen jsme hráli s mistrem republiky.

Pro vás jistě už samotná nominace do přípravy s áčkem byla událostí, ne?
To určitě. Už když jsem byl v devatenáctce, přál jsem si dostat se do áčka. Jsem rád, že si mě trenéři vybrali a snažím se jim to oplácet na hřišti.

Když byla řeč o dorostu, tam jste na jaře odehráli řadu vydařených utkání. Myslíte, že i to vám pomohlo k přesunu do áčka?
Sice jsme pořád hráli o únik z baráže a stresy to byly vlastně až do předposledního kola, kdy jsme na Baníku uhráli remízu, jaro se nám ale jinak povedlo.

Jak vás mladé kluky přijala kabina áčka?
Výborně. Když se nám mladým něco nepovede, kabina nás podrží. Parta je tam výborná.

Váš otec dělá vedoucího týmu, nemusel jste, jak to někdy bývá, poslouchat nějaké poznámky v tomto směru?
Ne, ne, nic takového. Čemuž jsem samozřejmě rád.

Nejbližší přání? Takové to obvyklé, prosadit se v týmu?
Jistě. Udržet se v áčku je teď moje hlavní přání. Trénovat s ním a třeba si i nějakou tu minutku odehrát.