Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jste prvním laureátem Ceny Josefa Masopusta. Co to pro vás znamená?

Nejdříve musím přiznat, že mě to hodně zaskočilo. Absolutně jsem to nečekal, avšak o to větší radost z toho mám. Je to úžasná pocta, protože já si pana Masopusta jako vynikajícího fotbalisty nesmírně vážím.

Takže jste ho ještě zažil jako aktivního fotbalistu?

Byť jako kluk, ale to štěstí jsem měl. Většinou jsem ve své kariéře hrál záložníka, což byl i Masopustův post, takže právě pan Masopust byl pro mě velkým vzorem.

Setkal jste se s ním i osobně?

Setkal. Sice ne jako s protihráčem, několikrát jsme ale hráli přátelsky s Duklou na Julisce, kdy on už nehrál, ale pokaždé se tam byl podívat

Josef Masopust byl nejen vynikající fotbalista, ale i skutečný fotbalový gentleman. Považujete i tuto vlastnost za důležitou?

Samozřejmě, že ano. A těší mě, že já o sobě mohu říct, že jsem se vždy snažil fotbalové normy dodržovat a že jsem patřil mezi ty slušnější fotbalisty. V dospělém fotbale jsem nikdy nebyl vyloučen.

Říkáte v dospělém, takže předtím ano?

Jednu červenou kartu jsem dostal v žácích, když mi bylo deset let. Při zápase v Táboře jsem přeskočil gólmana a sudí mě vyloučil. Potrestán jsem za to ale nebyl, brankář sám totiž pak řekl, že jsem ho nezasáhl, přesto že zakřičel. Tak i rozhodčí uznal, že to byla jeho chyba. Já to stejně obrečel, ale v mužích už jsem pak žádnou červenou kartu neměl. Pár žlutých, a to většinou za povídání s rozhodčím. Což jsem ale jako kapitán měl ve své náplni.

Vaší specialitou byly standardní situace a své góly jste vedle penalt dával i z přímých kopů. Pokud si pamatuji, přitom žádným bombarďákem jste nebyl, provedení však bývalo precizní…

To máte pravdu, já žádnou razancí a silou při svých kopech neoplýval, ránu jsem dokázal dát tak z malého vápna, na technice kopů jsem si ale zakládal. My už od žáků měli v Dynamu výbornou partu a na staré Šroubárně, kam jsme chodili na tréninky, jsme měli i dva výborné brankáře, Karla Kalaše a Míru Fousků. Po tréninku jsme tam vždycky zůstávali a já se snažil ty trestňáky nacvičovat, všelijak obstřelovat zeď a trefovat různá místa v bráně. To se mi při zápasech hodilo a dodnes rád vzpomínám, že jednou jsem v šesti zápasech po sobě dal z trestňáku gól a jako stoper jsem v té sezoně byl s deseti góly nejlepším střelcem mužstva…

Řadu let jste byl v Dynamu stálicí mužstva, přesto jste si nikdy nezahrál první ligu. Hodně vás mrzí, že vaší generaci se postup nikdy nepoštěstil?

Mrzelo mě to, pochopitelně. Ale Dynamu šlo do ligy až v pětaosmdesátém a já končil už šest let předtím. Do Dynama tenkrát přišel trenér Cerman, který v Budějovicích zavedl dvoufázové tréninky, a to já si jako učitel nemohl dovolit. Musel jsem se rozhodnout, zda nechat kantořiny a věnovat se jen fotbalu. Bylo mi devětadvacet a vyhrála to kantořina, s fotbalem na poloprofesionální úrovni jsem skončil. Fotbal jsem jezdil hrát do Krumlova, kde jsme dali dohromady výbornou partu a dotáhli to až to tehdejší druhé národní ligy. Trénovalo se tam čtyřikrát týdne odpoledne, já do dvou hodin učil a pak jel do Krumlova na trénink. Šlo to skloubit a já na tu dobu taky moc rád vzpomínám.

Jako trenér jste byl spojen především s Dynamem, kde jste dlouhé roky působil jako šéf žákovských kategorií. Před časem jste na Složišti skončil, co teď děláte?

Působím u krajských výběrů mládeže a v poslední době navíc dělám v Písku sekretáře mládeže. Těší mě, že se nám tam práce daří a že Písek je vedle Dynama a Táborska v kraji další baštou mládežnického fotbalu. Není ale divu, v Písku areál i zázemí je na úrovni.

Vaše přání do nového roku?

Protože jsem pořád dynamák, tak aby se nám Dynamo zase zvedlo. Těší mě, že tam teď velkou šanci dostávají mladí kluci, i my kdysi mívali mužstvo postavené na vlastních odchovancích. Věřím, že do dvou tří let by se zase mohla v Budějovicích hrát první liga. Taky bych si přál aby celý jihočeský fotbal šel trošku nahoru a aby nám talenti tolik neutíkali z kraje pryč, jak se to v poslední době často děje.

Zaskočil i Spartu

O té nezvykle zahrané standardní situaci se tehdy mluvilo mezi fotbalovými fanoušky po celé republice. V duelu I. ligy Příbram – Sparta na jaře roku 2005 tenkrát ještě příbramský Rudolf Otepka zaskočil svým rozehráním rohového kopu a následným vítězným gólem nejen sparťanské protihráče, ale i fanoušky a možná i zkušené rozhodčí. Novela pravidel totiž umožnila rozehrát rohový kop pouhým dotekem míče. Přitom v té době už tato finta nebyla ničím novým a bývalý trenér Dynama Pavel Tobiáš ji už předtím dvakrát vyzkoušel i v lize. Napoprvé Lafata trefil břevno, při dalším pokusu zastavila rozehrávku píšťalka překvapeného sudího. Což je důkazem, že sami rozhodčí mají velké mezery ve fotbalovém vzdělání. Kouč Tobiáš, jenž tehdy Příbram vedl, nenechal zásluhy na sobě a v televizním pořadu „Dohráno" prozradil, že mu tento způsob provedení rohového kopu poradil tehdejší šéftrenér žákovských týmů českobudějovického Dynama Ivan Novák. „Jakmile jsem nové pravidlo zaregistroval, začali jsme to zkoušet u nás a učíme to i nejmenší žáčky," uvedl tehdy před deseti lety pro klubový web Novák a dodal, že je to právě v této kategorii velmi nebezpečná zbraň. „Kluci totiž zahrávají zkrácený roh z rohu pokutového území. Soupeř má tudíž jen málo šancí se bránit," vysvětloval tehdy Ivan Novák.

Linhart se upsal Slavii

Mladý fotbalový útočník českobudějovického Dynama Zdeněk Linhart, který má namířeno do pražské Slavie, podle našich informací v úterý s pražským klubem již podepsal smlouvu. Podmínky, za kterých Linhart do Edenu odchází, se údajně ještě mezi kluby dolaďují.