Nakonec ale třiadvacetiletý Pavel Novák proti Baníku za Dynamo nastoupil v základu a dle jednoho z dvojice budějovických koučů Martina Vozábala navíc patřil k nejlepším.

Před pátečním velkým ligovým šlágrem, ve kterém se fotbalisté Dynama střetnou od 20.15 hodin na Střeleckém ostrově s pražskou Spartou, odpovídal Novák na dotazy Deníku jižní Čechy.

V lize má každý bod ze hřiště soupeře svou cenu, ten z Ostravy ale těší asi dvojnásob. Souhlasíte?

Tak napůl… Před zápasem bychom bod z Ostravy určitě brali, jenže když si vybavíme ty šance, co jsme tam měli, nás trošku zamrzelo, že jsme body nevezli všechny tři. Ale na druhou stranu, zase jsme minutu před koncem přežili obrovskou šanci, kterou spálil Kraut, takže s bodem asi přece jen je spokojenost.

Vy jste skutečně měli těch šancí hodně. Možná víc, než jste sami doufali…

My spíš čekali, že na nás Ostrava vlítne, což se ale nestalo, a tak jsem začali hrát my to, co nám trenéři řekli. Ty šance z té naší aktivní hry už pak nějak vyplynuly.

Jednu velkou šanci jste připravil i vy svým centrem pro Řezníčka. Mrzelo vás, že ji nevyužil a že vás tím připravil o asistenci?

O tu asistenci vůbec nejde. Je úplně jedno, kdo nahraje na gól. Škoda však je každé šance, kterou neproměníme.

Týden před zápasem s Baníkem jste propadli v generálce v Mladé Boleslavi. Řekli jste si před zápasem v Ostravě, že ten debakl musíte odčinit?

My v přípravě celkově neměli dobré výsledky a v Boleslavi to byl vrchol. Určitě jsme se tudíž chtěli v Ostravě ukázat v jiném světle a snad se nám to povedlo. Ale liga a příprava se nedá srovnávat, prohra v přípravě tak nebolí.

Čím si ty nepříliš dobré výsledky v zimě vysvětlujete? Třeba tvrdou přípravou?

To je těžká otázka… Ale my si stejně řekli, že příprava je za námi a že se soustředíme jen na ligu.

Na Bazaly přišlo devět tisíc diváků, natěšených na Milana Baroše. Nepřekvapilo vás tudíž, že nebyl v základu?

My věděli z médií, že Baroš od začátku asi na hřiště nepůjde. Ostatně to nebylo rozhodující, zda tam bude Baroš, nebo Kraut. Když chcete něco uhrát, musíte ubránit každého útočníka.

Ale přece jen, nezatrnulo vám, když se těch pětadvacet minut před koncem zápasu Baroš hlásil do hry?

Ale ani ne. Vlítl do rozběhnutého zápasu, my už něco měli v nohách, nějaká ta rozehranost už tam byla. Jemu chvilku trvalo, než se stačil rozkoukat. Navíc od svých spoluhráčů nedostával ani moc kvalitních míčů.

Pamatujete si vy osobně, když Baroš v lize začínal a kdy třeba tady v Budějovicích ve svých osmnácti letech dal dva góly?

Tak na to ti vůbec nepamatuji. To jsem byl ještě hodně malej kluk…

V Ostravě jste odehrál celý zápas. Věděl jste, že půjdete od začátku?

Měli jsme s trenéry pohovory, takže jsem to věděl.

Vy jste většinu zápasů v základu odehrál i na podzim, ne?

Prvních šest kol jsem hrál, po příchodu pana Soukupa dostal na pravém beku přednost Honza Riegel, ten se ale v Jablonci zranil a zbytek podzimu už jsem zase hrál já.

A co když v zimě přišel z Teplic Ježdík, neměl jste obavy, že vás vytlačí ze sestavy?

Věděl jsem, že to je na beku konkurence, ale mohl jsem jít třeba na stopera. Každý z nás chce hrát, každý se o to musí rvát. Záleží na trenérovi, komu dá přednost.

V zimě probleskly zprávy, že by vás na hostování chtělo Táborsko. Doslechl jste se o tom?

Věděl jsem to a bavili jsme o tom i s panem Kotrbou a taky s klukama ze Sezimáku, ale nakonec z toho sešlo a já samozřejmě jsem rád, že jsem zůstal tady a mohu hrát ligu.

Ale na své hostování v Táborsku ve zlém asi nevzpomínáte?

To rozhodně ne. Rád na to vzpomínám a dodnes tam mám dobré kamarády.

A teď k velkému pátečnímu šlágru se Spartou. Těšíte se?

Čeká nás daleko silnější tým než Baník, na to my ale nesmíme koukat. Musíme do toho dát všechno. Je třeba jít do zápasu minimálně se stejným nasazením jako v Ostravě. Sparta sílu ukázala se Slováckem i předtím v Londýně. Aspoň bod ale chceme.

Jenže Sparta přijede s Lafatou a ten Dynamu ještě za Jablonec vždycky dal dva tři góly…

Na Lafyho si musíme dát pozor, ale Sparta má i jiné útočníky, Kweukeho, Kadlece, Bednáře, její útočná síla je veliká. Je jedno, kdo z nich nastoupí, musíme si pohlídat všechny.